Autorská dvojice Naxera-Benda na přelomu osmdesátých a devadesátých let vydala v celostátních periodikách několik desítek povídek, především se sci-fi tématikou. Spolupracovala také s rozhlasem a zúčastnila se úspěšně několika literárních soutěží. Nyní
přichází na trh s historickým sci-fi románem Cesta strážců pravdy.
O dávné minulosti lidstva víme zpravidla jen to, co stojí ve školních osnovách. Tam je však zrod současné civilizace z neznámých důvodů stále kladen do Mezopotámie do období asi 4000 let před naším
letopočtem. Přitom už nejméně padesát let přicházejí archeologové s jednoznačnými důkazy, že na mnoha místech žili lidé v opevněných kamenných sídlištích, pěstovali obilí, chovali hospodářská zvířata atd. před více než 10 000 lety, teda na samém konci poslední doby
ledové. Oficiální archeologie se nicméně nadále drží zastaralého schématu. Nové poznatky jsou přijímány s nedůvěrou nebo zamlčovány.
Dalším tématem k zamyšlení jsou znalosti našich dávných předků. Indické eposy hovoří o létajících strojích a o atomových
bombách. Staří Sumerové pojmenovali planetu Zemi jako sedmou (počítáno od Pluta), Uran a Neptun zase podle odstínu zelené barvy. Teprve na snímcích sondy Voyager se ukázalo, že Uran je skutečně světle a Neptun močálově zelený. A pak tady jsou známé měsíce Marsu Phobos a
Deimos z Gulliverových cest, které byly objeveny dávno po publikaci Swiftova díla.
Z těchto nahodilých příkladů vyplývá, že o dávné historii lidstva toho dosud víme málo. Nálezů po celé zemi však přibývá, a tak stále jasněji z hlubin věků vystupuje model dávné,
technicky velmi vyspělé civilizace, na jejíž fragmenty stále narážíme. A o této pradávné civilizaci pojednává kniha Cesta strážců pravdy. Je-li tato konspirace reálná, posuďte sami. Budete-li mít po jejím přečtení hlavu plnou otázek, autoři budou spokojeni.
