Lucifer, bývalý oblíbenec Nebe a vysloužilý vládce Pekla, nebyl nikdy příliš nakloněn kompromisům. A to se ani teď, když si vytvořil vlastní vesmír, příliš nezměnilo. Ve chvíli, kdy konečně mohl hodit veškerá omezení Božího jsoucna za hlavu, se Jitřní kníže ocitl v
pozici, která mu není tak úplně cizí – shromažďuje duše pro své panství. Je tu samozřejmě rozdíl: Luciferovi noví podnájemníci zde nebudou zakoušet věčná muka, ale naopak mohou svobodně žít podle vlastní volby. Jediné přikázání, které jim bylo stvořitelem jejich
světa uděleno, je to, že nesmějí nikoho uctívat. Koneckonců, nikoho neuctívat je pro Světlonoše něco jako otázka vlastní hrdosti.
Jenže pak promluví Nebe: Luciferův kosmos je urážkou přirozeného řádu věcí a musí být uzavřen za každou cenu. A jak se říká,
pýcha předchází pád – a Smrti kompromisy taky nikdy moc nešly.
