Argentinský spisovatel Julio Cortázar jednou řekl, že zatímco román nad čtenářem může zvítězit na body, povídka mu musí uštědřit K. O. Je to trochu silové, ale přesné přirovnání — dobrá povídka míří přímo na bradu nebo na solar, je to úder vedený jedním
tahem, který člověka pošle do kolen. O to překvapivější je, že čtenáři se pořád drží v nekonečném klinči s romány. Antologie toho nejlepšího, co v ringu polistopadové povídky vzniklo, dokazuje, že povídka je sice short story, ale rozhodně ne small story. Spisovatel Jan
Němec pročetl přes dvě stě autorských sbírek a v nich na tři tisíce povídek, aby do jednoho svazku vybral třicet, které by měl znát každý. Výsledkem je nejen svěží náčrt porevoluční literatury, ale i svědectví o měnící se společnosti.
Ajvaz, Balabán,
Bažantová, Bellová, Beran, Borkovec, Dousková, Dutka, Epstein, Fischerová, Hakl, Hanišová, Hořava, Hradecký, Kahuda, Kaprálová, Kratochvil, Martínek, Myšková, L. Němec, Pazdera Payne, Pitínský, Platzová, Šesták, Šindelka, Štětina, Urban, Valová, Viewegh, Vybíralová
