Pan Garcia

Byl nádherný, starší a tajemný. Věděla jsem, že máme problém, hned jak se naše oči setkaly.

Seznámili jsme se v kavárně můj první den v práci. Usmál se, já uvnitř roztála... pak ochutnal moji kávu a vyhodil ji.

Znovu, další den a další. Tu kávu fakt nesnášel, a přesto se vracel.

Znala jsem jeho hru. Říkal, že káva ode mě je smrt v hrnku. Já jemu zas, že je dar ženám od Boha. A nelhala jsem.

Pak jsme na sebe narazili mimo kavárnu – a tehdy to začalo být zajímavé. Už to nebyl uhlazený gentleman s dokonalými způsoby. Pan Garcia ukázal svou temnější stránku, jeho touhy byly dravé a nezkrotné.

Zažehl ve mně oheň. Nemohli jsme si pomoct a bezhlavě se do sebe zamilovali. Bylo to opojné.

Ale jeho démoni jsou temní, stejně jako ti moji. Nevím, jestli to zvládneme, a vím, že mám jen dvě možnosti.

Odejít teď a zachránit se. Nebo zůstat a doufat, že nás zachrání láska.

Volím druhou možnost.