Porevoluční Česko optikou těch nejpůsobivějších povídek Argentinský spisovatel Julio Cortázar jednou řekl, že zatímco román nad čtenářem může zvítězit na body, povídka mu musí uštědřit K. O. Je to trochu silové, ale přesné přirovnání — dobrá povídka míří
přímo na bradu nebo na solar, je to úder vedený jedním tahem, který člověka pošle do kolen. O to překvapivější je, že čtenáři se pořád drží v nekonečném klinči s romány. Antologie toho nejlepšího, co v ringu polistopadové povídky vzniklo, dokazuje, že povídka je
sice short story, ale rozhodně ne small story. Spisovatel Jan Němec pročetl přes dvě stě autorských sbírek a v nich na tři tisíce povídek, aby do jednoho svazku vybral třicet, které by měl znát každý. Výsledkem je nejen svěží náčrt porevoluční literatury, ale
i svědectví o měnící se společnosti. Ajvaz, Balabán, Bažantová, Bellová, Beran, Borkovec, Dousková, Dutka, Epstein, Fischerová, Hakl, Hanišová, Hořava, Hradecký, Kahuda, Kaprálová, Kratochvil, Martínek, Myšková, L. Němec, Pazdera Payne, Pitínský, Platzová, Šesták,
Šindelka, Štětina, Urban, Valová, Viewegh, Vybíralová Povídka jako literární forma má sílu zasáhnout čtenáře bezprostředně a intenzivněji než román a výběr nejlepších porevolučních českých povídek dokazuje, že tento žánr si zaslouží stejnou pozornost
jako delší próza.— redakce Hosta Napadlo mě to někdy zkraje loňského roku. Mám povídky rád, stojí za některými z mých největších čtenářských zážitků a vždy mě mrzelo, že se na ně trochu zahlíží. „To jsou jenom povídky,“ slyšel jsem mnohokrát. Já vám
dám! Přesněji řečeno, ukážu vám, že povídky můžou být strhující, a ještě navíc vytvářejí překvapivý obraz naší současnosti.— Jan Němec, editor
