Jaroslav Valečka je absolventem ateliéru Jiřího Sopka na pražské akademii výtvarného umění a na scéně se pohybuje od poloviny devadesátých let 20. století. Během své pětadvacetileté činnosti si vytvořil poutavý umělecký styl, pro nějž čerpá podněty z jemu blízkých
severočeských Sudet, které jsou pro něj panoptikem a jež transformuje svojí imaginací.
Záměrně pracuje s literárním obsahem a nadsázkou. Programově se navrací k nízkým formám kultury, které byly s nástupem postmoderny rehabilitovány. Za svoji dosavadní kariéru je autorem
četných úspěšných výstav jak v zahraničí, tak v Čechách (například Špálova galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie).
Kniha, v níž je výběrově zastoupena tvorba z posledních deseti let, navazuje na předchozí úspěšnou monografii Edwarda Lucie-Smithe z roku 2015 a
mapuje tak Valečkovu tvorbu z posledních let. Vedle přátel z řad britských stuckistů (Paul Harvey, Charles Thomson) přispěli do této publikace Markéta Hornerová, Rea Michalová, Jolana Pastor, Edward Lucie-Smith, Zuzana Štěpanovičová, Kateřina Tučková, Martina Vítková a Radek
Wohlmuth. Pro čtenáře může být zajímavá i biografie samotného umělce, v níž píše o svém životě.
