Publikace je pokusem o hlubší sondu do vztahů mezi německým a českým uměním v období od konce 19. století do třicátých let 20. století. Mapováním mezer v prostředí diskontinuitního vývoje umění moderny a avantgardy, ale také solitérních projevů rozmanité stylové i
obsahové povahy, se pokoušíme hledat odpověď na otázky, v čem skutečně spočíval tradiční a v čem avantgardní koncept kultury střední Evropy. Zda údajná stylová nesmiřitelnost obou těchto tendencí pocházela z vnitřní podstaty věci nebo zda se neformovala uměle, pod tlakem
sublimovaných problémů etnických minorit v prostředí stále více se diferencující česko-německo-židovské společnosti tehdejších Čech a Moravy. Konec století je předveden v záměrně rozostřené atmosféře dekadence, symbolismu a secese /F. Kupka, V. Preissig, L. Marold, F.
Kobliha, J. Konůpek, F. Gellner aj./. Proti tomu se odvíjí příběh česko-německé a židovské umělecké enklávy určované nejen domácím prostředím /A. Brömse, W. Hablik, E. von Kahler, G. Kars, M. Kopf, E. Orlik/, ale i kosmopolitními zkušenostmi. Vedle toho kniha reflektuje a
funkčně do příběhu zapojuje v rámcových ukázkách práce výrazných jmen evropsky etablované scény /G. Klimt, E. Munch, Al. Kubin, M. Klinger, K. Kollwitz, O. Mueller, J. Pascin/. Výpravná, reprezentativní publikace vychází souběžně v české a německé jazykové mutaci.
