42. svazek Spisů Josefa Škvoreckého přináší autorovy pozdní prózy, soubor Povídky z Rajského údolí a novelu Pulchra. Povídky nás vracejí do let, která Škvorecký prožil v Kanadě jako exulant, především však jako učitel tvůrčího psaní na torontské univerzitě.
Leitmotivem komických próz jsou hrátky s češtinou a angličtinou, jejichž prostřednictvím autor s nadhledem zprostředkovává a komentuje vybrané "reálie" angloamerického světa a odlišnosti kanadských a českých společenských zvyklostí. V novele Pulchra Škvorecký pracuje s prvky
příznačnými pro literaturu science-fiction: na počátku první kapitoly zamíří americká kosmická expedice ke vzdálené planetě, na níž vědci předpokládají existenci života. Navzdory tomuto východisku se v knize skrývají především autorovy pochyby o cestě, po níž se naše
civilizace ubírá na počátku třetího tisíciletí, a úvahy nad hodnotami, k nimž se postupně přimyká. Obě knihy spojuje Škvoreckého údiv nad proměnami světa přelomu 20. a 21. století, který v jednom případě projevil s humorem a ve druhém se smutkem a skepsí.
