Do nedávné doby opomíjená historie útěků a vyhánění Čechů, Židů a německých antifašistů z česko-moravsko-slezského pohraničí Československa stále přináší řadu otázek, které jsou předmětem veřejných diskuzí i odborných polemik. Klíčovým problémem spjatým s
tímto jevem je posouzení příčin vzniku migračních proudů obyvatelstva v letech 1938 až 1939 ve spojitosti s rozmáhajícím se násilím a zhoršením existenčních podmínek tří zmiňovaných skupin čs. občanů. Na podkladě prostudovaných materiálů se autor zaměřuje na
jednotlivé případy teroru, násilného jednání a vyhánění, jakož i individuální osudy uprchlíků a jejich důvody k opuštění domovů, přičemž své závěry se snaží zasadit do širšího kontextu dobových událostí. Tematické zpracování se pokouší přinést ucelenější
územní přehled o výskytu násilných událostí v okupovaném pohraničí. Široké spektrum využité literatury a pramenů různé provenience umožňuje uveřejnit některé zcela nové skutečnosti. Provedené zpracování ukazuje, že se stále jedná o nevyčerpané téma, jehož další
studium je zapotřebí i pro reflexi poválečných událostí.
