Tetralogie Na vysoké polonině, nazývaná také "huculská epopej", je sága o krajině, lidech a životě Huculska, karpatského regionu Verchovyna. Tvoří ji příběhy skutečných i legendárních postav, popisy - místy až etnografické - zvyků, svátků a událostí, líčení krajiny
a každodenního života, pověsti, legendy, texty lidových písní. V centru stojí Huculové, mnoho prostoru je věnováno všem ostatním v Huculsku usazeným kulturám - arménské, valašské a zejména židovské. Vždyť v jeskyni nad řekou Ceremoš žil Ba'al Šem Tov, zakladatel
chasidismu.
Jako se v díle mísí kulturní vrstvy, nelze je zařadit ani žánrově: střídají se tu pasáže románové, reportážní, esejistické, forma eposu, lidového vyprávění nebo sympozionu. Záměrem však nebylo dokumentovat tento svět. Vincenz nazývá Huculsko
"slovanskou Atlantidou" a pokládá ho za zdroj lidských hodnot, z nichž by mohla čerpat současná evropská kultura.
Svár je ze všech knih tetralogie nejrománovější. Popisuje situaci, kdy se horští lidé rozhodli vykácet veliký kus pralesa a prodat dřevo, aby přežili hladový
rok. Svár se objevuje na mnoha úrovních: nejprve mezi tradičním myšlením, pro které je plošné kácení lesa pro zisk cizí, a životní nutností; potom mezi lidmi, rubači z různých vesnic; dále mezi tradicí a moderností; a nakonec mezi člověkem a krajinou, která si tak velký
zásah nenechá líbit. Etnograficko-filosofický román dokončený v roce 1949 má nebývale aktuální ekologické vyznění.
