Za vznikem této knihy stojí objev dosud zcela neznámého a neprobádaného souboru archivních materiálů Zvláštních vojenských vyšetřovacích komisí z tehdejších pevností Josefov a Hradec Králové. Tyto komise v letech 1855–1857 řešily problémy spojené s vězněním
revolucionářů, zejména pak jejich pokusy o útěk, podařené útěky, sepisování textů, zvláště pak dopisů, a živou spolupráci s dohlížejícím personálem.
Hlavní aktéry knihy představují dva maďarští a dva polští revolucionáři, velezrádci, kteří
nedobrovolně skončili právě v pevnostech na východě Čech. Po rekonstrukci osudů a zabavených textů těchto politických vězňů následuje analýza jejich malého vězeňského společenství v Josefově. Další část publikace tvoří srovnání známých literárních děl z
prostředí tehdejších věznic italského karbonáře Silvia Pellica a českého spisovatele a radikálního demokrata Karla Sabiny.
Materiály spjaté s vyšetřovacími komisemi, s příběhy a komunitou vězňů jsou součástí ještě širší interpretace dobové atmosféry
čtyřicátých až šedesátých let 19. století v říši Habsburků. Rovněž souvisí s celkovou proměnou starého světa v nový v rámci procesu modernizace. Během jednotlivých kapitol lze totiž sledovat, jak to v pevnostních vězeních, a především v mikrosvětě Josefova v
padesátých letech 19. století „fungovalo“, jaké limity a mezery věznění revolucionářů tehdy mělo. Konkrétní postavy a zcela konkrétní problémy v Josefově a Hradci Králové tak mohou dobře odrážet i atmosféru v tehdejší společnosti a její celkovou zásadní politickou
proměnu.
