Vláda Jindřicha VI. (1422-1461) z lancasterské větve dynastie Plantagenetů vyústila v jeden z nejničivějších konfliktů, jaký se kdy odehrál na území ostrovního království. Autorita panovníka se ocitla v hlubokém úpadku, ambice mocných aristokratických rodů rozdělily
Anglii, v zemi zavládl chaos a faktické bezvládí. V roce 1461 královská koruna spočinula na skráních Eduarda, hraběte z March, potomka starobylého rodu Yorků. Trvalo však téměř deset let, než Eduard IV. dosáhl rozhodného úspěchu v bitvách u Barnetu a Tewkesbury, a triumfálně
tak završil své vítězství. Lancasterové byli zničeni. Třebaže v Anglii zavládl opět řád a stabilita, touha po královské koruně zasela rozkol mezi příslušníky vládnoucí dynastie. Po smrti Eduarda IV. se znovu rozhořel boj o moc. Krátká vláda Richarda III. (1483-1485), která
skončila nečekaně jeho porážkou u Bosworthu, znamenala konec Yorků na anglickém trůnu. Výsadní místo na mocenském výsluní získal rod Tudorovců. Anglie tak vstoupila do nové éry svých dějin.
