V srpnu 1642 nechal Karel I. vztyčit královskou standartu v Nottinghamu. Následujících šest let zmítala Anglií občanská válka, která rozdělovala nejen zemi, ale i rodiny a přátele. Muži opouštěli své domovy a odcházeli bojovat za krále nebo parlament. Ti první se
zaštiťovali tvrzením, že chtějí hájit Korunu a anglikánskou církev, tradiční opory státu. Jejich protivníky spojovalo odhodlání skoncovat s pokusy panovníka o nastolení absolutismu a touha reformovat církev v duchu ortodoxních protestantských zásad. Skutečné motivy byly ovšem
komplikovanější. Zemí táhly roajalistické armády vedené princem Ruprechtem, hrabětem z Newcastlu a sirem Hoptonem. Proti nim stála parlamentní vojska v čele s Essexem, Manchesterem a Fairfaxem, své příležitosti se dočkal osudový protihráč panovníka Oliver Cromwell. Civilisté
utrpěli nesmírné škody na majetku a ztráty na životech. Znepřátelené armády zanechaly desítky měst a vesnic v ruinách. Stovky domů lehly popelem, kostely a katedrály byly znesvěceny. Nesčetné zástupy ožebračených, raněných a zmrzačených, téměř 200 000 mrtvých - to byla
skutečná tvář války. Dlouhá léta bitev, sporů, diplomatických jednání, intrik, porážek a vítězství nakonec přinesla dramatické rozuzlení. Stalo se tak v okamžiku, kdy Karel I. položil svou hlavu na popravčí špalek.
