Naléhavý text o bouřlivém manželství, duševní nemoci, léčení a touze psát Spisovatelka a matka tří dětí Lise Mundusová je provdaná za muže, který ji s výmluvou, že přece nebude spát s kusem literatury, pravidelně podvádí. Spisovatelku pronásledují hlasy
a pokřivené tváře, je přesvědčená, že se proti ní její hospodyně s manželem spikli, a pod tlakem svých představ a zklidňujících prášků sestupuje stále hlouběji do děsivého světa duševní nemoci, až skončí na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny. Ale není
to ve skutečnosti spíše tak, že takzvaný zdravý rozum je jistým druhem nemoci? A co když je duševní nemoc naopak cestou k osvícení a svobodě? Lise má strach, že ji manžel opustí, ve skutečnosti ji ovšem daleko víc děsí představa, že by už v životě nic nenapsala. Může
se pobyt v léčebně stát inspirací? Tváře přibližují zážitek choromyslnosti niterným pohledem hlavní postavy se vší barvitostí prožité zkušenosti. A jak tomu u Tove Ditlevsenové bývá, její kniha pojednává především o bolesti lásky, touze, nevěře, a hlavně
o psaní. ––– Ditlevsenová zkoumá překvapivé obrysy Lisiny zkušenosti: z jejího pohledu působí šílenství vtipně, jemně a bezpečně, mnohem poučněji než „realita“, jíž se snaží uniknout.— The New York Times
