Po léta existující dohady o nemoci Bedřicha Smetany, jež ke konci jeho života vyústily do dramatického závěru, osvětluje kniha specialisty v čelistní a obličejové chirurgii se zaměřením na dětský věk. Na základě svých bohatých klinických zkušeností klade autor vznik
onemocnění mezi 7. a 12. rok Smetanova života, které se kryje s jeho pobytem v Jindřichově Hradci. Během dlouhých let klinického bádání, pátrání v archivech, podrobného studia autentických pramenů zvláště v osobních denících, rozsáhlé korespondenci a vzpomínkách
současníků se autorovi podařilo získat množství údajů, které chronologicky tvoří podrobný zdravotní záznam, Smetanův chorobopis. Nespornou příčinou celoživotních zdravotních obtíží a utrpení, která způsobila ohluchnutí a posléze skladatele přivedla až za brány
ústavu pro choromyslné, je podle medicínsky průkazných nálezů na lebce výbuch lahve naplněné střelným prachem na poli nedaleko jindřichohradeckého rybníka Vajgaru. Zranění obličeje se zanesením infekce do rány s následným chronickým zánětem kostí vedlo k chybnému vývoji
postižené poloviny obličeje. Postupem času se zánět pravé tváře rozšířil do pravé očnice a postihl čelní kost, odkud přestoupil na mozkové pleny. Sklerotické změny proběhly v pravé polovině čelní kosti, zatímco levá část byla zánětlivě aktivní až do samého konce
života. Infekce postihla i sluchové kůstky, pozvolně došlo k jejich destrukci a vazivovým změnám připojených drobných svalů, což mělo za následek postupnou a časem úplnou hluchotu skladatele. Projevovalo se to častými bolestmi hlavy, posléze závratěmi a psychickými poruchami v
závěru života. Při pitvě byl nalezen nad čelními mozkovými partiemi chronický zánět plen, zvláště výrazný na levé straně.
