Kniha Roberta Burtona o melancholii vyšla poprvé v roce 1621 a patří k nejznámějším a nejčtenějším naučným dílům té doby. Její téma je však prastaré, jako první je pojednal již Aristotelés. V základě nauky o čtyřech temperamentech stojí teorie živlů v řecké
předsókratovské filozofii a medicíně (Hippokratés, Galénos). Burtonovo zpracování je navzdory desítkám jiných zcela ojedinělé právě proto, že je skutečnou "anatomií", tedy podrobným rozebíráním všech souvislostí daného jevu. V souladu s literárními konvencemi 17. století
sleduje a zachycuje analogie, počínaje tou základní, kterou je analogie mikrokosmu a makrokosmu, resp. projekce nauky o čtyřech temperamentech do kosmického měřítka.
Kniha sama však "melancholický" není - snaží se čtenáře poučit i pobavit. Autor se živě zajímá o
astronomii, která ještě není přísně oddělena od astrologie, populárním způsobem prezentuje myšlení, které je vlastní Shakespearovým hrdinům, zabývá se vlivem hudby na lidskou mysl apod.
Burtonovo dílo o melancholii, které je základním pramenem pro většinu
následujících zpracování tohoto tématu, nyní vychází v novém vydání v edici Střed.
