Fotografie je bytostně hraničním fenoménem. Osciluje na hranici pomíjivého a trvalého, dynamického a statického, zjevného a skrytého, vědy a magie, informace a věci, pravdy a fikce, umění a průmyslu, profesionálního a amatérského, soukromého a veřejného, dokumentu a
monumentu, analogového a digitálního, globálního a lokálního, jednotlivého a obecného, jednotného a množného. Hraniční fenomény jsou obtížně uchopitelné, nelze je totiž jednoznačně a trvale vymezit a identifikovat pomocí metodologických, konceptuálních, estetických či
politických kategorií a norem. Hranici nezakoušíme jako okamžité překročení demarkační linie, nýbrž mnohem spíše jako postupné zjištění, že jsme již v jiném, cizím světě. Zkoumání rozhraní je proto vždy povýtce osobním příběhem, analýzou a zhodnocením vlastní
zkušenosti takové mezní situace.
V této knize se texty historiků a kritiků umění, filozofů, sociologů a umělců soustředí na rozhraní mezi fotografií a sochou: věnují se jejich historickým i současným vztahům od problematiky fotografické reprodukce sochařských děl
po vzájemné prolínání obou druhů v umění a kultuře.
