Který český román obsahuje milostný příběh rozepjatý od cynismu k osudovosti, přitom je humorný, ironický a posléze se promění v kriminální drama vrcholící odvěkou otázkou zrady a pomsty, mravního selhání a trestu? Jeho hrdinku obklopuje téměř neproniknutelné
tajemství… Odpověď je jediná: jde o Škvoreckého Lvíče.
Autor, vynikající pozorovatel a vypravěč, obdivovatel F. S. Fitzgeralda a J. Conrada, umístil líčení komplikovaného dobývání slečny Lenky Stříbrné protřelým záletníkem redaktorem Karlem Lednem do
pražského intelektuálního prostředí počátku 60. let, do nakladatelského zákulisí se všemi jeho intrikami a politickými kompromisy. Leden rozehraje svůj nesporný osobní šarm, vynaloží bohaté zkušenosti i pronáší vážně míněná milostná vyznání, aby dostal do postele
Lenku Stříbrnou, ale ta jeho snahy odmršťuje s vtipem a ironií, až jejich dialogy připomínají Nebezpečné známosti, vrchol milostného cynismu. Jde mu stále jen o pár nocí, anebo se nakonec do černovlasé dívky s chlapeckým účesem, jejíž oči jsou „velké, černé a úplně
bez duhovek. Jenom dva černé kotoučky jako z bakelitu…“ bláznivě zamiloval?
Před koncem příběhu náhle mizí humor, přichází chlad – podivné a záhadně nelogické jednání slečny Stříbrné ústí v tragédii, vraždu. Skutečného viníka bychom mohli určit
sami, ještě než ho odhalí autor...
