Česká politická pravice musí mít svou "zelenou" politiku. Poslední léta tento imperativ buď přehlíživě zanedbávala, anebo ho trestuhodně ignorovala. Je to chyba hned ze tří důvodů. Za prvé je to chyba ideologická, protože péče o přírodu a její ochranu je navýsost
konzervativní téma. Za druhé je to chyba strategická, protože pravice svým nezájmem vyklidila pole a otevřela prostor inženýrskému a poručnickému řádění politické levice, které dusí svobodu člověka, aniž by prospělo přírodě. A za třetí je to chyba taktická, protože po
zelené politice, která se dotýká přirozených lidských potřeb a tužeb, existuje ve společnosti živá a legitimní poptávka.
Podstata zelené konzervativní politiky je jednoduchá. Jejím posláním není stavět člověka proti přírodě, ani básnit o "Matce Zemi", natož
šířit pesimismus a apokalyptické pseudonáboženství, které zavrhuje civilizaci a odsuzuje lidstvo. Podle vědců v této publikaci žijeme v antropocénu, v éře člověka. Věříme, že člověk je schopen si s výzvami budoucnosti poradit. Náš program stojí na třech hodnotových
pilířích: zemi a její zdroje máme jen ve správě, a musíme se k nim proto chovat s péčí odpovědného hospodáře; věříme, že lidská svoboda a ekonomický rozvoj nejsou s přírodou v rozporu, ale často k jejímu prospěchu; a máme na paměti i estetickou a emoční složku. Chceme
snad ničit něco, co je tak krásné a co milujeme?
Z úvodu Alexandra Vondry
Autoři:
Václav Bartuška, diplomat a publicista
Václav Cílek, geolog, klimatolog a popularizátor vědy
Radan Huth, klimatolog a meteorolog
Vladimír Kočí, environmentální inženýr, produktový ekolog
Jan Macek, strojní inženýr a pedagog
Marek Mora, ekonom
Petr Pokorný, biolog, paleoekolog a environmentální archeolog
Petr Sklenička, pedagog, zemědělec a krajinný
ekolog
David Storch, biolog a evoluční ekolog
Vladimír Wagner, jaderný fyzik
