Kniha popisuje činnost Mimořádného lidového soudu
v Praze, který byl z hlediska rozsahu agendy zdaleka největší retribuční institucí v poválečném Československu.
Díky své poloze v hlavním městě navíc soudil nejvyšší
představitele bývalé německé
okupační moci, včetně
Karla Hermanna Franka, Kurta Daluegeho či osob zodpovědných za vyvraždění Lidic. Z perspektivy samotného soudu byla retribuce nesmírně náročným služebním úkolem, který stavěl celý justiční aparát před řadu
obtížně řešitelných
administrativních, logistických, personálních i morálních problémů. Přes vyhrocenou společenskou atmosféru a právní rámec definovaný na zásadách stanného práva se však zaměstnancům soudu
dařilo dostát profesním standardům a udržet procesní
stránku retribuce v
mezích přijatelné právní kultury i za
cenu četných konfliktů s resortem ministerstva vnitra.
