Vnitrozemí ostrova Nová Guinea bylo dlouho bílým místem na západních mapách. Při průzkumných cestách ve 20. Století vyšlo najevo, že tam tehdy žily velké lidské populace, jež zůstávaly po tisíciletí izolovány od pobřežních oblastí. Kniha se věnuje výkladu prvních
kontaktů mezi Papuánci a cizinci, jak autor nazývá Evropany a Australany ovládající ostrov. Příchod cizinců nezřídka vyvolal u Papuánců šok. Kvůli barvě jejich pokožky je považovali za vracející se zesnulé předky, jindy za nebezpečné duchy či potomky bytostí z počátku
času, jejichž příchod je předzvěstí konce světa. Po opadnutí prvotního šoku často docházelo k tvrdým střetům mezi cizinci a Papuánci. Výpravná a čtivě napsaná publikace líčí průběh významných průzkumných cest, jež dostaly vnitrozemí ostrova na mapy. Autor se také
zabývá koloniálním uspořádáním teritorií Papua a Nová Guinea, popisuje dobové rasistické názory a praktiky a ukazuje, jak sociální antropologie poskytla cizincům oporu pro jejich civilizační aktivity na ostrově. Cizincům se velice rychle podařilo prosadit mezi Papuánci vlastní
představu civilizace a změnit jednou provždy ráz tamějších kultur.
