Nejnovější autorčina sbírka přináší, jak jsme u ní zvyklí, křehce působící poezii, jejíž výrazová úspornost připomíná miniatury ne nepodobné japonským haiku. Navzdory svému nevelkému rozsahu si však verše, obsahující pronikavé postřehy ze světa okolo nás a
hluboce se zamýšlející nad krásou i tragičností osudů jednotlivců i celé planety, zachovávají značnou míru originální obraznosti, charakteristické propojením konkrétního a abstraktního. Básnířčina poezie nehýří nápadnými vnějšími efekty, je však výrazná svou
myšlenkovou i citovou hloubkou. Na zdánlivě klidném pozadí všednodennosti vibruje silné existenciální napětí a úzkost, ale také naléhavost, dokazující dávnou premisu o umění, kam řadíme jak poezii, tak rovněž hudbu, jež je další autorčinou doménou. Podle této premisy je
nám umění bytostně zapotřebí, protože kultivuje naše srdce i našeho ducha, a tím také vše kolem nás.
