Takřka po devadesáti letech vychází nový překlad knihy francouzského filozofa Juliena Bendy (1867-1956), který proti sobě staví univerzalistickou filozofii ducha, dědičku řecké vzdělanosti a soudobé ideové proudy ve službách praktických zájmů - nacionalismu, militarismu i
rasismu -, představované ve Francii především jmény Charlese Maurrase a Maurice Barr?se. Kniha ve své době vyvolala velký rozruch, a my navíc víme, kolik vzdělanců, intelektuálů či příslušníků inteligence selhalo v dobách, které následovaly. I proto je dobré Bendovu knihu
číst znovu. Aby však nedošlo k mýlce, Bendův vzdělanec, v originále clerc, není čistý intelektuál, jak jej chápeme dnes. Je to zastánce duchovních hodnot, svobodné, nezaujaté a nezištné činnosti, která je protiváhou tak rozšířených ideologických postojů a obhajob
praktické politiky. Obzvláštní kritika pak směřuje proti nacionalistickým a extrémně pravicovým i levicovým postojům ovládajícím tolik předválečných intelektuálů. Nutno poznamenat, že ty poslední se nevyhnuly ani Bendovi, což svým způsobem porušuje logiku jeho
celoživotního směřování.
