Rozhlasové hry nevyvolávají skandály. Drábkova Koule však vzbudila pozornost už před svým uvedením (na ČRo 3 – Vltava měla v režii Aleše Vrzáka premiéru 25. 1. 2011) a po něm rozpoutala doslova mediální při. Dotýká se totiž nedávné minulosti, k níž stále ještě
nejsme schopni postavit se čelem. Drama je fiktivním portrétem zestárlé československé atletky Mileny, která lásce ke sportu obětovala všechno: stát jí vnutil doping, zbavil ji soukromí, vybíral jí přátele, rozhodoval o její účasti na závodech v zahraničí i o možnostech
založit rodinu. Není až tak důležité, koho nebo co které faktografické okolnosti mohou připomínat. Jednak Drábkova hra není doslovná, jednak je pro její pochopení nutné vnímat ji jako celek. Milenina zpověď je totiž formulována jako rozhlasový rozhovor s ukázkami a zasazena na
pozadí běžného vysílání. Kus se tak vysmívá rozhlasové maše, kýčovitosti některých pořadů, mindrákům jejich tvůrců, úrovni volajících, nostalgii po socialismu i rozpatlanému vyjadřování. A takový obraz společnosti je skutečně nelichotivý. Sama Milena je pak postavou
spíše tragikomickou. Autor ji ukazuje jako oběť, která si neuvědomuje svůj díl viny, i jako člověka, který má potřebu pomáhat druhým.
