Člověk v pozici outsidera, který se odcizil sám sobě a společnosti, nemůže prožívat sebe samého či ostatní jako „skutečné“. Vytváří si falešné self, přes které se konfrontuje s vnějším světem i s vlastním zoufalstvím. Dezintegrace jeho skutečného self jde ruku v
ruce s rostoucím pocitem neskutečnosti jeho falešného self, až do bodu, kdy se v podobě akutního schizofrenního zhroucení dezintegruje celá osobnost. Na případových studiích schizofrenních pacientů autor nejen objasňuje tuto problematiku, ale předkládá vizi duševního zdraví a
nemoci jako „stupňů spojení či odpojení dvou lidí, kdy jeden je na základě obecného mínění zdráv“.
