Candido aneb Sen sněný na Sicílii

Román Candido (1977) se svým titulem prezentuje jako remake Voltairova románu z roku 1759 Candide aneb o optimismu. Leonardo Sciascia tu reprízuje slavnou Voltairovu postavu: prosťáčka Candida, "divocha" plného idealistické důvěry v náš svět jako "nejlepší z možných světů" - důvěry, jež se v konfrontaci se skutečností postupně rozkládá.
Candido, Sicilan jako Sciascia, a tedy dítě velmi specifické kulturní zóny se specifickým morálním kodexem a specifickými vzorci chování, prochází v této travestii třemi desetiletími italského poválečného vývoje a zažívá podobně jako Voltairův hrdina nekonečnou sérií rozčarování. Vyústění této pouti však není tragické: Sciasciův Candido se v závěru románu distancuje od všech ideologických mýtů a napříště se hodlá nechat unášet iracionalitou životního pohybu - tím, čemu staří Řekové říkali bios a eros - a být ve svém metafyzickém sobectví prostě šťastný.