Kvarteto Martinů: Adéla Štajnochrová, Lubomír Havlák - housle, Zbyněk Paďourek - viola, Jitka Vlašánková - violoncello
Některé osobnosti zanechají svým příběhem, nevšedním nadáním a tvorbou silný otisk v generaci svých současníků, ale jejich stopu čas
vzápětí zahladí jako mořská vlna otisky v písku. Po mnoha letech pak někdy stojíme nad objevem takto zapomenutého odkazu v úžasu. Jméno Josefa Beneše zachycují dobové prameny především jako houslového virtuosa a vynikajícího pedagoga. Rodák z Batelova se od svých 19 let
pohyboval mezi Vídní a Lublaní, ale i na koncertních cestách. Na jedné z nich se v Itálii seznámil s N. Paganinim a A. Rollou. Dosáhl prestižních postů (dirigent Filharmonické společnosti v Lublani, profesor Akademie hudby ve Vídni, první koncertní mistr vídeňského Dvorního
divadla). Většina opusů z nevelkého dochovaného skladatelského odkazu tvoří kusy pro vlastní sólistické uplatnění. Dva smyčcové kvartety, jež Benešovu tvorbu uzavírají (vydány 1865, resp. 1871), jsou z jiného soudku, ale jednotlivé party vyžadují velmi zdatné hráče.
Kvarteto Martinů, které už v minulosti významně přispělo k znovuobjevení opomíjených děl (S. Tanějev, P. Eben), dává patrně poprvé po 150 letech zaznít kvartetům, které si rozhodně zaslouží nebýt zapomenuty.
Znovu objevené kvartety Josefa Beneše - hudba, jež
má znít i v dnešní době
