V neděli 9. května 1948 byl ve všech kostelích na celé Moravě čten první pastýřský list arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského Josefa Karla:
"Pán mně povolal v kritické době k těžkému a odpovědnému úřadu na stolci sv. Metoděje. Přijímám
zasvěcení k životní oběti. Býti knězem znamená především býti obětníkem i obětní žertvou před Bohem pro blaho svěřeného lidu. Kněz je nebo má býti druhým Kristem." Dr. Matocha byl internován ve svém bytě v arcibiskupské rezidenci od Velikonoc 1950. Byl mu odpojen
telefon, odebrán rozhlasový přijímač, v předpokoji byl nepřetržitě hlídán příslušníkem Státní bezpečnosti, který mu přinášel jídlo a následoval ho i na zahrádku za palácem. Pouze v jeho přítomnosti mohl vést hovory, pokud k němu komunisté vůbec někoho pustili. Teprve
10. listopadu 1961, osm dní po jeho skonu, oznámila Metropolitní kapitula v Olomouci cyklostylovaným přípisem všem farním úřadům, že arcibiskup olomoucký a metropolita moravský Josef Karel Matocha 2. 11. 1961 zemřel a že kapitula po předběžně vyžádaném a uděleném státním
souhlasu zvolila 9. listopadu 1961jednomyslně kapitulním vikářem preláta Josefa Glogara. Kolem 12. olomouckého arcibiskupa a duchovního pastýře celé Moravy se rozhostilo velké mlčení, které trvalo téměř sedm let. Až v roce 1968 byla tato umělá hráz protržena.
