Slavná éra rozvinutého oboru leteckých prací, obecně nazývaná práškaři, v podstatě skončila sametovou revolucí. V celém našem hospodářství nastali úplně jiná pravidla hospodaření a plánování, financování, cenové politiky a toto odvětví ztratilo ekonomickou
podstatu. Každý, kdo přivoněl k létání, nebo kdo se o ně zajímá ví, že létat jako práškař znamenalo létat v podmínkách, které jsou pro jakýkoliv jiný letecký provoz zakázány. Výška několik metrů nad povrchem, rychlost letu takřka na minimálce, nákladem zatížené
letadlo, let vyžadující maximální soustředění na okolní terén, letové překážky, sílu a směr větru, sledování v jakém množství a v jakém prostoru a kam pilot shazuje svůj náklad chemikálií, značný počet startů a přistání v polních podmínkách každý den atd. Není
divu, že v takových podmínkách docházelo k haváriím. Piloti přitom neměli ještě mobilní telefony, rádiové spojení bylo nedokonalé, pokud vůbec bylo. Havarovaný pilot bojoval ve vraku letadla o život bez pomoci, sám a dlouho. Mnoho pilotů zaplatilo za svoji vášeň létat daň
nejvyšší, patří jim čest a vzpomínka. Ta ale patří i tomu velkému počtu pilotů práškařů, kteří měli větší štěstí. Kniha je nejen vzpomínkou na práškaře, ale uvádí i přehled o vývoji toho odvětví leteckých prací, o vývoji u nás používaných letounů a o
problematice létání pro zemědělské a lesnické účely.
