Paměť stromů je o mnoho delší, než paměť lidská, ale jako vše, co žije, jsou stromy smrtelné. Když zahyne starý strom, zůstanou nám možná kresby, z novější doby filmové záznamy. Zmizí však vztahy, které ho – někdy po staletí – spojovaly s lidmi žijícími v jeho
okolí, blednou vzpomínky, vytrácejí se příběhy, které k němu patřily. Stalo se skoro samozřejmostí, že je tolik knížek o hradech a zámcích – a na stromy skoro jako by se zapomnělo. Zabývám se památnými stromy desítky let. Vysvětlení, proč se ten který strom památný,
bývají posluchači i čtenáři vyžadována často. Připravila jsem spolu s kolegy tři desítky příběhů, v nichž jsou těmi nejdůležitějšími stromy. Inspirací byla většinou lidová podání. Jako každý výběr, je i náš soubor ovlivněný znalostmi a sympatiemi. O to víc jsme
nechali prostoru pro ty, kteří budou chtít v naší práci pokračovat. A měli by. Stromy - věkovité i ty mladší – si to zasluhují
