Monografie sleduje scénografické dílo českého scénografa a architekta Josefa Svobody (1920 - 2002) od prvních amatérských pokusů v rodném městě Čáslavi až po poslední inscenaci z roku 2002. Usiluje zaznamenat jeho nejdůležitější počiny ve Velké opeře 5. května v Praze,
překonání socialistického realismu v Národním divadle v Praze, velkou éru s Alfrédem Radokem a Otomarem Krejčou v témže divadle, zrod, úspěchy a osudy Laterny magiky, vstup na velkou světovou scénu operní a baletní i práci s významnými světovými režiséry v činohře. V
případě Josefa Svobody nestačí jen vyjmenovat a popsat inscenace - nedílnou součástí jeho tvorby a světového věhlasu byly i jeho objevy v oblasti nových divadelních technologií. Rozšiřování jeho "scénografické abecedy", jak on sám pojmenoval arsenál prostředků, které má,
ale nemusí, moderní divadlo využívat ve scénografii, disciplině, kde je vše dovoleno, pokud to slouží inscenačnímu záměru a myšlence díla se stalo jeho celoživotní posedlostí. K poznání Svobody - architekta by měla posloužit i kapitola o jeho nerealizovaných projektech
divadelních budov. Důležitou součástí a inovací této monografie je kompletní soupis díla doplněný, pokud jen bylo možno, malým informatívním obrázkem ke každé položce.
