Studie o hluku německého filosofa Theodora Lessinga ukazuje, že se jeho kritický pohled na prožívanou skutečnost netýkal pouze obecnějších okolností, ale že byl prodchnut zájmem o kvalitu života. Jak Lessing podotýká v úvodu své knihy "zabývat se Bohem a koncem lidstva není o
sobě a pro sebe významnější než zabývat se tisícem konkrétních praktických maličkostí". Jsou to totiž právě tyto zdánlivé maličkosti, které nejzásadněji ovlivňují naše všední starosti a problémy. Autor se snaží z různých hledisek objasnit škodlivost nadbytečného
hluku civilizovaného života. Činí tak v pěti na sebe navazujících kapitolách, v nichž se zabývá například psychologií ohlušování, vztahem mezi kulturou a hlukem či citlivostí ucha. Protože je přesvědčen, že svým dílem, které vyšlo před více než sto lety, může
napomoci účinnému zlepšování celkových podmínek života, přidává v poslední části návrhy na to, jak se protihluková opatření mohou stát součástí právních norem.
Jakkoliv se Lessing mimo jiné odvolává i na Schopenhauerovo až příliš jednostranné odsouzení
hlučných projevů, ve svých vlastních detailních analýzách se vedle otázky škodlivosti nadměrného hluku snaží pochopit hlubší psychologické důvody toho, proč se lidé takového hluku dopouštějí. Ve svém uvažování se pohybuje na úrovni dosavadního poznání rozličných
vědních oborů, aby podal pokud možno co nejkomplexnější pohled na probíranou problematiku.
