V publikaci je hrad Karlštejn uchopen nejen jako historický artefakt, ale především coby „schrána paměti“, tedy symbol poskytující interpretační klíče k re-konstrukci historického vědomí i procesu formování historické imaginace, v níž se odrážejí proměny
společenského klimatu „dlouhého 19. století“. Sokolové i německý profesor vyučující historii na pražské KarloFerdinandově univerzitě, obecně vzato lidé, kteří se od počátku šedesátých let 19. století vydávali na Karlštejn po západní železniční dráze nebo pešky,
aby si středověkou stavbu prohlédli, přistupovali k historické látce na základě osobních zkušeností, znalostí, postojů, ale též v politickém kontextu své doby. Zatímco v historickém vědomí německé společnosti zůstal hrad památkou slávy Svaté říše římské a důkazem
umu německých středověkých stavitelů a malířů, česká společnost jej vnímala jako kamenného strážce svatováclavské koruny. Karlštejnský symbol se pro ni v průběhu 19. století stal pulzujícím místem paměti, k jehož oživování přispěla nejen podpora rekonstrukce
středověké stavby, ale také organizace vlasteneckých demonstrací, skupinových i individuálních výletů a vybudování nové expozice přibližující nejslavnější epochu dějin Českého království.
