Podle dějepisce Herodota žil v Malé Asii v 6. století před Kristem otrok Ezop. Byl prý hrbatý, znetvořený a koktavý, ale hlavu měl bystřejší a myšlení pronikavější než lidé urostlí a zdraví. Uměl pobavit posluchače zvířecími bajkami a vtipnými příběhy.
Ezopovi byla připisována většina starověkých bajek, byly mnohokrát převyprávěny prózou i ve verších, jeho bajky dodnes nezestárly. Svět se za tu dobu změnil od základu, lidé létají do vesmíru a dorozumívají se přes celou zeměkouli, ale ovládají je tytéž radosti, vášně
a zlozvyky jako Ezopovy současníky. Proto jim tak dobře rozumíme – dospělí i děti.
Chytrolíni z Hloupětína jsou svérázní obyvatelé pohádkového městečka, popletové a trumberové, kteří uvěří každému nesmyslu a nechají se napálit kdejakým kuliferdou. Čím
víc bláhovostí hloupětínští sousedé provádějí, tím víc s nimi začneme sympatizovat a nakonec nám jejich zápas se zlomyslným osudem začne imponovat. Nejsme vlastně jejich potomky? Stačí se rozhlédnout, otevřít noviny nebo si pustit televizi, abychom viděli, že i my žijeme v
epoše bláznivin a pošetilostí.
Máme se tím užírat a trápit? Raději se tomu upřímně zasmějme!
Vzít do rukou vyprávění Jiřího Žáčka a číst si s dětmi moudré a vtipné příběhy, prohlížet si ilustrace Adolfa Borna a povídat si o životě, to
může být chvíle, která se nám zapíše do paměti.
