Není pochyb, že jméno Josefa Ressla jako významného vynálezce je známo většině obyvatel Čech, kde se narodil, stejně jako mnohým v Rakousku, Itálii, Chorvatsku a Slovinsku, kde žil a pracoval. A pravděpodobně je známo i odborníkům plavby a lesnictví v řadě dalších
zemích. Literatura o Resslovi je přebohatá. Vytvořili ji historici, technici i romanopisci. Jedny zaujala jeho rozsáhlá vynálezecká činnost, druhé jeho těžký životní úděl člověka nepochopeného svou dobou. Zdálo by se tedy, že není možné do tohoto souboru přispět už
něčím novým.
Přesto se o to autor pokusil už proto, že obsáhlejší statě o jeho vynálezech i životopisné romány u nás vyšly naposled před padesáti až sedmdesáti lety a jsou proto dostupné už jenom v knihovnách. Později byly vydávány už jenom příležitostné spisky a
napsány občas novinové články.
V knize se už autor nepokoušel vysvětlovat a obhajovat Resslovo prvenství vynálezu lodního šroubu, nebo lépe šroubového parníku. To je považováno ve středoevropském prostoru za všeobecně uznávané. Snažil se ale vnést do ní nové pohledy
na řadu událostí na základě dosud přehlížených, nedoceněných nebo nových fakt, technických i legislativních. Současně se snažil ukázat Ressla jako člověka sice geniálního a nesmírně pracovitého, ale také neoblomného a technicky omylného.
