Vztah matky a dcery. Dobré rady, výčitky a láska. Trochu nezdravá. Ale ta máma měla dítě jako mladá ("litovala, že ukončila studium, ne těhotenství") a nestačila sama dospět, pak onemocněla - a odešla dřív, než zestárla. Její dcera píše vyznání jazykem písniček,
sociálních sítí, příběhů, citátů. Vypráví o prázdném místě po blízkém člověku, o smutku v době a společnosti, která je raději mladá, veselá a zdravá a neví si úplně rady s umíráním. Za to samozřejmě můžou matky. I tady bychom mohli vypočítat spoustu chyb:
trochu moc pije, nevychází s penězi a taky s muži, i když ji přitahují, obléká se vyzývavě a není důsledná ve výchově. Jenže milujeme jen dokonalé matky? Při čtení je dovoleno smát se i brečet.
Přiznávám, že jsem dlouho nečetl polskou (a nejen polskou) beletrii,
která by byla tak dojemná, nekompromisní a originální. Jerzy Doroszkiewicz, tok.fm
Originalita a jedinečnost autorčiných příběhů spočívá v bystrosti pozorování, v černém humoru a v podvratné síle jazyka a obrazotvornosti. Justyna Sobolewska, Polityka
"Významově bohaté čtení, prosté banalit. Bez patosu, lži (alespoň té rozpoznatelné) a autocenzury." - Katarzyna Chudzik, ofeminin.pl
"Silný, jedinečný literární hlas. Upřímný a potřebný, který nás učí o bezpodmínečné lásce až do konce života." - Jerzy
Doroszkiewicz, poranny.pl
