Monografie pojednává o hudbě ve filmu - jevu éterickém, pomíjivém a neuchopitelném slovy. Dnešní technologie filmového záznamu se neustále vyvíjejí, ale všichni tvůrci stále řeší odvěké otázky: Proč znovu a znovu skládat hudbu ke stále unifikovanějším filmům?
Mluví režisér a skladatel stejnou řečí? Kde začíná svoboda skladatele a končí služebnost společnému dílu? Jak vnímá film skladatel, režisér filmu nebo divák? Kde se stýká univerzální citlivost s egoismem tvůrčí vášně? Obohacují se navzájem, nebo jen parazitují na
dobovém a módním?
Autor knihy se k psaní hudby pro dětské animované filmy dostal v dobách, kdy nesměl jako folkový písničkář veřejně vystupovat. Jako zkušený profesionální hudebník umí hrát i na improvizované nástroje a zvládl práci ve studiu. Vlastní povahu
práce skladatele hlouběji nahlédl později, když začal přednášet své zkušenosti studentům FAMU, jimž setkání s živým hudebníkem mnohdy výrazně pomohlo při orientaci ve světě tónů.
Nejvýznamnější přínos této odborné publikace je v syntéze obecně
platných principů a popisu vlastních zkušeností s psaním a nahráváním filmové hudby rukodělně v domácím studiu. Text je prokládán praktickými návody a triky pro nahrávání, názorně ukazující zákulisí muzikantské kuchyně. Připojené komentáře řady filmových profesí a
vyznání hudebníků pak doplňují pokus o ucelený pohled na předmět a rozšiřují práci nad rovinu autorovy možná teoreticky omezené, zato ale prožité a stále korigované zkušenosti.
