Když se v roce 2010 objevila dívčí kapelka Vobezdud, způsobilo to malou senzaci na alternativní rockové domácí scéně. Tahle partička rozjívených holek totiž vytvářela muziku hodně podobnou té, se kterou kdysi, v první polovině 80. let, přišla dívčí skupina Dybbuk.
Vobezdud však o existenci Dybbuku neměl ani potuchy. Podobná nespoutanost, otevřené texty, jednoduché a přesto neokoukané písničky. Z holek Vobezdud šla radost ze života a mládí, které se nedá uškrtit. Dámy ze skupiny Dybbuk, které se existenci Vobezdud dozvěděly, žasly a byly
nesmírně rády, že mají tak zdařilé následovnice. Leč - čas je neúprosný a matka příroda také. A tak trvalo jen několik let, nežli se z holek z Vobezdud staly ženy a matky a přenechaly své místo dalším, budoucím dívčím rebelkám. Album, K pláči i pobreku, které po nich
zůstalo však stojí za to... CD obsahuje texty, a každé má odlišné samolepky naplácané osobně členkami souboru….
