Pro lidi, kteří se opravdově zabývají svou spiritualitou, není spojení víry s nejistotou protimluv, ale jediná možnost, která dává smysl. Stejně jako je každá pravda vždy spárována s nejistotou a dějiny neustále ukazují, že neměnné pravdy neexistují. Navíc vývoj
jedince není možný bez korekcí vnějšího světa, tedy bez vnášení pochybností do našich jistot. Své pochybnosti bychom však měli mít rádi, jelikož jsou podnětem k neustálému hledání, klíčem k dynamickému a aktivnímu přístupu k životu. Náboženský liberalismus je
příkladem takové víry bez jistoty (což ovšem není totéž co víra bez přesvědčení).
Paul Rasor se v knize věnuje vývoji liberální teologie (a náboženství) od kořenů po současnost. Nevynechává ani temnější místa a otevřeně hovoří i o úskalí a nebezpečí,
kterými je ohrožena, jak zvenčí, tak zevnitř. Zabývá se také teologickými směry, které na liberální teologii kriticky reagovaly či reagují, a na základě této analýzy pojmenovává zásadní témata liberální teologie a výzvy, které před ní dnes jsou. Zamýšlí se také nad
rozdíly mezi liberální teologií a teologií osvobození (liberační), která se vyznačuje větším důrazem kladeným na sociální oblast.
