Monografie zpracovává nové sociologicko–religionistické téma, které navrhuje označovat jakonáboženský šok. Činí tak z pozic religionistiky, teologie a etiky, pohledem nezávislého cestovatelekonfrontovaného odlišnými kulturami a náboženstvími. Náboženský šok je
psychický, duchovnínebo existenciální otřes způsobený střetem s odlišným, neznámým či doposud neinteriorizovanýmnáboženstvím či religiózním kultem, který může zasáhnout jedince obvykle při rychlé změně kulturna cestách, ovšem může zasáhnout i sociální skupinu nebo
dokonce celou kulturně-náboženskyvymezenou oblast často při větších migračních vlnách pramenících v odlišné kulturně-náboženskéoblasti. V knize navrhujeme tři základní fáze a projevy náboženského šoku: 1. otřes, prožitekněčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k
domácímu náboženství (nebo bezvěrectví)mimořádného, přičemž rozlišujeme pozitivní a negativní otřes; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosisvůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, po němž následuje vystřízlivěnía únik, nebo naopak
vystřízlivění a racionální prohloubení zájmu; 3. znechucení, jinými slovynáboženský prožitek z pohledu šokovaného hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.Následně promýšlíme fázi předcházející náboženskému šoku i další typické kroky a
zpětný(návratový) náboženský šok. Další oddíl knihy se zabývá jednotlivými světovými náboženstvími –včetně unikátních málo známých synkrezí jako je spojení islámu a západoafrického vodunu v Malinebo spojení katolického křesťanství a vodunu v Beninu – a
náboženskými šoky, které tatonáboženství cizinci prostředkují. Základním tématem celé monografie je mezináboženský dialogvedený na rovině tolerance, úcty a respektu k lidské osobě s nezcizitelnou důstojností, vystavěný nateologicko-etickém principu personality.
