Obsáhlá monografie je věnována pozoruhodnému výtvarnému dílu Jiřího Kubového (nar. 1950), které vznikalo soustředěně na okraji veřejného uměleckého provozu. Tento výtvarník nalézal vlastní výrazovou formu odpovídající obsahům vycházejícím z tradice založené na
vzájemnosti lidského subjektu a světa, kterou vystihuje fenomenologický pojem Husserlův: Lebenswelt, v překladu Jana Patočky "svět našeho života". Tato tradice je také tradicí básnickou - fenomény světa prostupuje smysl, který se ustavičně znovu rodí - a výtvarné dílo Jiřího
Kubového se k básnické zkušenosti vztahuje nejen svým ustrojením, ale i spoluprací s básníky, k nimž patřil Emil Juliš, Ladislav Novák, Josef Hrubý, nepřímo i Jiří Kolář. Monografie sleduje vývoj Kubového výtvarného díla v dialogické symbiose jeho forem a tematiky a kromě
výtvarných děl představuje autorovu korespondenci s básníky Emilem Julišem a Ladislavem Novákem a přináší také studii Petra Jindry, rozhovor, který s Jiřím Kubovým vedl Vladimír Drápal, i biografii s přehledem výstav.
