Václav Makrlík se ve své knize Češi a Evropa pokusil publicistickou formou
vyložit české politické dějiny z hlediska začleňování našeho národa do dobových
evropských struktur. Ukazuje, jak nacionalistická a později komunistická
historiografi e tyto kroky bu.
ignorovala a nebo desinterpretovala ve smyslu
národnostní či třídní nenávisti. Překonáme-li tato nepochopení, jeví se dnešní
začleňování České Republiky do Evropské Unie jako logické pokračování
v díle předků, od Přemyslovců až po Masaryka, kteří
byli nuceni řešit podobné
problémy, s nimiž se potýkáme dodnes. V této souvislosti se vynořuje zajímavá
otázka, na kterou není snadné ani nutné podat defi nitivní odpově., totiž
zda v české politice vůči Evropě můžeme odhalit nějaký „genetický kód“,
nějaké
stereotypy, které nás vedou či svádějí na této cestě. Autor na to odpovídá
nakonec úvahou o idejích integrace, humanity a víry, které jakoby tvořily
směrnice našeho národního usilování.
