Osudy rodiny Kutnaurových, spojené se Šimonem Sušickým a Janem Kutnaurem ze Sonnenštejna, dvěma měšťany popravenými při staroměstské exekuci 21. 6. 1621, jsou především obrazem nelehkého osobního rozhodování v době, která byla nepřehledná, politicky složitá a kladla
nároky na individuální zodpovědnost. Důležitou roli hrála náboženská víra. Bytostné přesvědčení o konkrétním vyznání, v případě Kutnaurových spojené s Jednotou bratrskou, často citelně ovlivňovalo životy lidí. Příběhy zde zachycené nabízejí příležitost k
zamyšlení, co znamená zůstat věrný své myšlence a odkazu předků a proč člověk někdy přehodnotí své názory. Vyprávění, které přibližuje osudy konkrétních lidí a je symbolickým zobrazením toho, co prožívaly desítky dalších, může být inspirativní i pro naši
dobu.Kniha zpracovává nejen obecně známá fakta. Vychází také z listin a obrazových dokladů, které v archivech objevila a dohledala historička a archivářka Olga Fejtová. Na základě těchto dokumentů začala skládat konkrétní osudy a vyprávěla je dramaturgyni Zuzaně
Vojtíškové. Ta využila svou zkušenost s výstavbou dramatických struktur, nechávala fakta ve své fantazii ožívat a začala psát příběh plný nečekaných souvislostí. Postupně se v něm objevovaly otázky spojené nejen s historií, ale také ty, které přesahují konkrétní dobu.
Do třetice se k autorkám přidal grafik Jáchym Šerých, který zacílením na určité detaily vypráví obrazem.Kniha tedy vznikla ve vzájemném dialogu odborného a laického pohledu, aby mohla přiblížit osudy rodiny Kutnaurových v neklidné době bělohorské širokému spektru
čtenářů.
