Rimbert, autor pramene Vita Anskarii, se narodil neznámého roku ve Flandrech. Hambursko-brémský arcibiskup Ansgar přiměl jeho rodiče, aby mu dopřáli vzdělání, díky němuž se stal knězem. Toto vzdělání čerpalo z tradic karolínské renesance. Hrdinu svého biografického díla
od mládí osobně znal, mohl využít rozhovorů, které s ním vedl, množství svědectví jeho spolubratrů z kláštera v Korvey v Sasku, stejně tak jako důležitých pramenů úřední provenience. Sám se na Ansgarův podnět podílel na misiích ve Skandinávii, které započal remešský
biskup Ebo a rozvinul právě Ansgar, konkrétně působil v dnešním Dánsku a Švédsku. Roku 865, kdy Ansgar zemřel, stal se také jeho nástupcem na arcibiskupském stolci v Hamburku-Brémách. Zemřel r. 888.
Jeho Vita Anskarii je sice legendou, ale především významným historickým
pramenem o tom, jak vypadala práce misionáře na území Normanů v 9. stol., tedy ve věku, kdy v Evropě vrcholila vikinská doba, ale kdy probíhala též christianizace naší Velké Moravy. Obsahuje dějiny hamburko-brémského arcibiskupství, občas přímo cituje z úředních dokumentů.
Jeho dílo je pozoruhodné autorovou znalostí myšlení normanských „pohanů“ i zdejších raných křesťanů, přináší nedocenitelné informace o fungování královské správy, prvních skandinávských měst, ale též o postavení sněmů svobodných mužů na území Skandinávie, o
vikinských vpádech apod. Vita Anskarii je psána vyspělou latinou a je jedním z význačných plodů karolínské reformy vzdělanosti.
