Hlavní hrdinkou románu je stárnoucí vdova, bývalá učitelka základní školy, která nyní pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců. Žije s dcerou a její přítelkyní. Jako by nestačil fakt, že vdova musí ve svém bytě trpět lesbický pár, dcera se zapojí do demonstrace
proti diskriminaci homosexuálních kolegů na univerzitě. Vdova těžko snáší, že její vzdělaná dcera protestuje v ulicích a je kvůli své orientaci vystavena odsouzení společnosti. Přitom je denně svědkem spolužití lesbiček, o kterém by raději nevěděla.
Svůj hněv a
zklamání si vylévá na dceřině přítelkyni. Jak moc lze porozumět generaci s odlišnými názory? Skrze konflikty se odhaluje nepřekročitelný limit vzájemné tolerance
Autorka knihy skvěle vystihla pocity nepatřičnosti stárnoucí generace v rychle se rozvíjejícím světě,
obzvláště pak v zemi, kde překotné změny a rychlost životního stylu, které od jedince vyžadují sílu a pružnost, nejsou vyvážené určitým bezpečím, jež v našich končinách poskytuje systémem zaručená jistota důchodu. Generační míjení je pak o to bolestnější.
Proč zrovna moje dcera musí být na holky?!
Příběh o ženách, o násilné povaze diskriminace a o iracionální nenávisti.
