Hrdinou románu je osmatřicetiletý Martin Randl vzděláním pedagog s jistými sklony a zároveň skepsí k vědecké práci. Obklopen přáteli, kolegy ze studií a sousedy z domovské vsi poněkud bezcílně pendluje mezi ředitelským pachtěním na venkovské malotřídce a
podivným pražským vědeckým ústavem. Sepíše obsáhlé odborné dílo, ale uvědomuje si, že vydat je znamenalo by riskovat podezření, že se snad snaží vyčnívat. Celkem podobně se mu vede ve vztahu k ženám. Řídí - neřídí, bádá - nebádá, žije - nežije, miluje -
nemiluje.
Tak lze charakterizovat okamžik, od kterého sledujeme Martinovy osudy na společenském přelomu od konce 80. let 20. století na práh třetího desetiletí nového milénia v "zemi nikoho" - mezi bodrým konzervativním venkovem a "ústavním" světem hříšné
metropole.
Karel Havlíček napsal svůj román ještě v dobách totalitních a nakladatelský redaktor mu nedovolil do něj zasáhnout s odstupem 40 let. Přesto nebo možná právě proto věříme, že se bude současnému čtenáři číst s jistou nostalgií k obsahu i formě.
