Obsahem knihy není nic, co bych neprožila, neprošlo mým poznáním, co by mě neoslovilo v minulosti, přítomnosti; nejspíš to tak bude i v budoucnosti. Za duchovním vývojem bývá dost slziček, zklamání, beznaděje, ale i touha jít dál. Člověk se posouvá na tom horším,
na pohodlném se dá zakrnět. Není hanbou upadnout, ale je hanbou zůstat dlouho ležet. Nic nedostáváme zadarmo. Znovu se narodit, nejspíš bych vyšlápla stejnou hrbolatou cestou, kde nevíme, co nás čeká. O to je to zajímavější, pestřejší. Mám v povaze trochu se brodit, trochu
chtít odstraňovat překážky, trochu přemýšlet, trochu si zaskuhrat, trochu se politovat, motivovat, učit se nové, ale vždy s potřebou nahodit motor a jet dopředu.
Promiňte, prosím, jestli jsem se nechtěně v knížce někoho dotkla; nebyl v tom úmysl, jen lidská
nedokonalost. Nahlížíme-li do studny poznání, nemusí nás to činit šťastnými. Jen blázni bývají šťastni ze samé podstaty bytí.
