Jóga, jako filosofický systém, obecně uvažuje v cyklech, pracuje s mýtem věčného návratu. Co tu jednou bylo, bude tu zas, a bude tu stále, dokud nedojde kvalitativní přeměny. S každou další lidskou generací tak logicky nastupuje nová naděje.
Spolu s
vlastními dětmi můžeme znovuprožívat to, co nám samotným v dětství chybělo, můžeme je stejně jako sami sebe učit z chyb, které děláme nebo které udělali naši rodiče, doba, společnost, v možná upřímné víře, že činí to nejlepší. A možná jsme ve své dobře
míněné snaze vlastně stejní.Oč se můžeme ale neustále snažit, je právě vědomá sebekultivace, kterou jóga, vedle dalších, neméně zajímavých a podnětných filosofií, nabízí.
Protože jenom ten, který má ochotu porozumět sám sobě, může nalézt pochopení pro
druhé lidi a být jim oporou. (z předmluvy Barbory Hu)
