Na podzim 1824 se student práv Heinrich Heine vymanil
z nezáživného univerzitního provozu v Göttingenu a podnikl pěší putování po středoněmeckém pohoří Harz. Z něj
později vzešla první Heinova publikovaná próza a jeden
z nejslavnějších cestopisných
textů německé literatury,
Cesta Harcem. Nadšení z pěší cesty divokou přírodou,
společenská kritika a objevování radosti ze „skutečného“ života z ní čiší dodnes. Nevelké dílo mladého básníka v mnoha rysech předznamenává jeho pozdější tvorbu,
vyznačuje se takřka impresionistickou bezprostředností
a subjektivitou, je moderní v propojení polohy osobní a politické, romantické i realistické, ironické i poetické. Text,
v němž se snoubí styl novinářský se svrchovaně literárním, významně ovlivnil podobu
moderního fejetonu.
