Na první pohled se pojem umění zdá být víceméně jasný. Problém ovšem nastává v okamžiku, kdy ho máme vysvětlit a popsat někomu dalšímu. Mnozí z nás pak nejspíš dospějí k závěru, že umění jako abstraktní entituči lidskou činnost vyčerpávajícím způsobem
definovat nelze. Tato „nedokonalost“ lidského poznání znesnadňuje již samotné pátrání po původu, příčinách i samotném jeho smyslu nejen v dávné minulosti. Život na planetě Zemi se po miliardy let vyvíjel pod taktovkou přírodních zákonů.
Před dvěma či
třemi sty tisíci lety se však přihodilo něco zvláštního, co tato planeta do té doby nezaznamenala. Objevil se člověk Homo sapiens, jehož mysl byla obdařena dosud nepoznanou neurologickou kvalitou, zcela novým typem vědomí, které charakterizuje nebývalá inteligence a také naprosto
nový fenomén, totiž lidská kultura a její výsostný produkt umění. Od tohoto okamžiku se život na Zemi začal vyvíjet ve zcela nových souvislostech, kterým nejsme schopni plně porozumět ani dnes. Naprostá většina vypravěčů umění začíná líčit jeho příběh v mladším
paleolitu, v temnotě franko-kantabrijských jeskyní, či pod skalními převisy v Austrálii. A není divu, malby na stěnách jeskyně Chauvet, Altamira, Lascaux stejně jako pod skalním převisem Nawarla Gabarnmang v australské buši jsou jednoduše fantastické, dechberoucí, ohromující!
Avšak navzdory skutečnosti, že člověk je tvor výsostně kulturní, zůstalo mu jeho biologické dědictví zachováno v plné míře. Existuje tedy nějaký vztah mezi uměním a biologickými zákonitostmi, obecně řečeno kulturou a naturou? A pokud ano, jakou roli při evoluci umění
sehrála právě biologie?
